Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RG#ád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sBm7ám,
to D#7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zG#nám,
pG#rožil jsi tam plno jar, plno lét, plno Bm7zim,
a bD#7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nG#im.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:G#Až na vrcholky hBm7or, kdD#7e slyšíš vítr hrG#át,
dFmo kraje skalních Bm7měst i hnízd i D#7hvězd a zatoulaných sG#tád,
až na vrcholky Bm7hor jsmD#7e vyšli ty a jC#á, a jG#á,
a všBm7echno tak dD#7ávno, tak dávno, tak dávno se zG#
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: